Voda na Berounce

Vodácký víkend: 16 -18. června 2017 na řece Berounce.

Zde je krátký víkendový výcuc nejen pro suché od Admirála Olsona:

Ať se to v týdnu ještě nezdálo, tak počasí nám vyšlo libově, páteční dvouhodinový deštík jsme strávili v hospodě na prodloužené večeři díky Ludvíkově hudební vložce. Po dešti jsme se přesunuli k ohni, kde se zpívalo, buřtíkovalo a popíjelo až do až.

V sobotu a v neděli nám pak ani nekáplo a sluníčko se střídalo s mraky tak akorát pro plavbu. 

Na sobotu i na neděli byla naplánována plavba cca 10km – 3-4 hodiny jízdy.

V sobotu jsme vyjeli z domácího tábořiště Višňová na tři várky vyhlídkovou jízdu Mercedesem do Skryjí, kde jsme nafoukli rafty, posilnili se nanukem (první dvě várky) a vydali se na plavbu. Obědvali jsme vodácky tradičně ze sudu na vodě při soulodění a svačili u síně Oty Pavla. Po cestě jsme potkali krom rybářů i zvláštně vyhlížejícího holohlávka maskovaného v prouhatém triku (namísto klasicky oranžového) ten nás několikrát cestou fotil. Na poslední kilometr jsme svezli i několik dětí s Ferem, kteří šli náhodou kolem. Po návratu na základnu jsme se převlékli a vyrazili na véču.

Když jsme dojedli kuřecí stehno s kaší, tak jsme se pozvolna přesunuli k ohni, kde někteří u kytary, buřtíků, piva a vitamínů vydrželi téměř až do kuropění.

V neděli jsme vyplouvali ze základny do 9,2km vzdáleného Zbečna. Nedělení úkol zněl jasně vyplout do 11 hodin. Po snídani jsme se posilnili palačinkou a balili a balili a převlékali a dofukovali rafty, převáželi auta a… a  na vodu jsme vyrazili opět až chvilku po dvanácté.

Po cestě jsme poobědvali na kamenité plážičce, kdo chtěl tak se vykoupal a pak hurá dále.

V cíli ve Zbečně v tábořišti jsme díky časovému zpoždění bohužel nestihly poklidnou svačinu v bufetu a poklidné balení, ale jednalo se o rychlostní výcvik, jak dostat co nejvíce lidí do vlaku, který ujíždí před atomovým výbuchem. První várka osazenstva byla převezena na místní nádraží 10 min před odjezdem osobního vlaku. Druhá i s vozíky byla převezena na rychlík do Berouna což, se hlavně díky Tomíkovi a hlášeného zpoždění rychlíku povedlo. Třetí várka pak dorazila do Prahy se zpožděním cca 90 minut, což bylo dle rodičů přijatelné, alespoň prý měli čas dojít si na pivo a popovídat.

Pak už jsme jen s Tomíkem a Zuzkou odvezli některé klienty na Jižák. Dnes jsme vrátily všechny vypůjčené rafty, pádla, vesty, přívěs, erár a je hotovo

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“65″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“240″ thumbnail_height=“160″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“40″ number_of_columns=“0″ ajax_pagination=“1″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“1″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Ukázat prezentaci]“ template=“/var/www/virtual/sestryvsukni.cz/web/htdocs/wp-content/plugins/nextgen-gallery/products/photocrati_nextgen/modules/ngglegacy/view/gallery-caption.php“ ngg_triggers_display=“never“ order_by=“imagedate“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]