Propršená Ohře 23.–25. 5. 2025

Ani zima, déšť a nedostatek vody nezastavil sesterské námořníky v každoroční výpravě na vodu v nafukovacích raftech, tentokrát na západ republiky do okolí Karlových Varů.

Náš víkendový výlet započal v pátek odpoledne tradičně na pražském Hlavním nádraží, odkud jsme rychlíkem Krušnohor směřovali přímo do západočeské metropole. Po cestě samozřejmě nechyběl hudební doprovod, svačina a dobrá nálada. Po příjezdu následovala procházka samotnými Vary s ochutnávkou oplatek, načež se osmnáctihlavá výprava postupně pomocí aut dopravila do vodáckého tábořiště Na Špici v Kyselce, kde nás po ubytování čekal večerní táborák.

I když bylo dlouho před výletem vidno, že námi vybraný víkend na konci května vodnímu sportu přát nebude, podařilo se nám na vodu přece jen vyrazit. Po krátké sobotní dopolední procházce a s další dorazivší tříhlavou posilou z Prahy jsme se krátce po druhé hodině nalodili na pět raftů k alespoň symbolické vyjížďce několika peřejemi. Po několika dobrodružných karambolech na obnažených kamenech řeky, kdy musel do vody táhnout lodě nejeden vedoucí, jsme po dvou a půl hodinách projížďky dorazili zpět do kempu. Unavené Ohře-plavce jsme pak usušili na sluníčku a u dalšího večerního táboráku.

Nedělní program opět výrazně upravilo počasí, které nás po ranním palačinkobraní donutilo uchýlit se do hradu Loket, který na rozdíl od jiných disponuje pevnou střechou. Na hradě jsme se vystrašili prohlídkou sklepení s expozicí práva útrpného, poučili komentovanou prohlídkou hradních paláců a potěšili výhledem z nejvyšší hradní věže. A nakonec přišel vhod i velký počet osobních aut, kterými jsme na tábor dorazili, a to ve chvíli, kdy jsme přes nabitý program při dobývání hradu přestali stíhat náš vlakový spoj do Prahy. Padlo tak rozhodnutí využít automobilů, do kterých jsme se i s kompletním výletovým vybavením naskládali takřka bez mezery (Honzíka Mezeru jsme ale vzali).

Po příjezdu do Prahy jsme pak již jen v dešti odevzdali rafty, pádla, děti, vozíky, misky a hrnce a šli vyřízení spát.