2003 – Safari


SAFARI – Meziříčko u Velkého Meziříčí 16. – 29. 7. 2003

2003safari

středa 16.7.:
Odjíždíme jako obvykle v půlce týdne. Díky džungli na dálnici přijíždíme s malým zpožděním, což alespoň připravuje personál na naše veselé zvláštnůstky.
odpoledne
Ubytováváme se, což obnáší zejména rozmontování paland a spoustu dalších roztodivností, například seznámení se s bezbariérovostí objektu, což by samo o sobě vystačilo na spoustu zábavného vypravování, které si raději necháme na dlouhé zimní večery.
Už první odpoledne dostáváme vcelku jasnou předzvěst následujícího počasí. Až na několik nečastých vyjímek budou tropická vedra. Naštěstí je přímo v objektu malý rybníček, napájený potůčkem zajišťujícím relativně chladivou teplotu a menší nebezpečí přemnožení sinic a umožňující nám sem tam obléknout plavky a jít se smočit.


safaristenti

Na safari si můžete i ublížit, viď Jindřiško? Když moc tancujete.

nebojte, máme s sebou veterinářku

Lída a Petr obdivují auto

jízda v safariautě má své kouzlo, nemusíte například sedět

a taky se do něj vejde spouta věcí, jež je například potřeba přestěhovat k ohni

Luďa vytahuje Honzu z vody, protože za chvíli by se zřejmě rozmočil

Slávek s Janou korzují na pláži

Honza nám dokazuje, že roztlačí auto. Roztlačí.

večer volno

 

čtvrtek 17.7.:
dopoledne
Ranní scénka dává tušit, kudy se bude ubírat letošní tábor. I když k odychytu slonů se asi nedostanem.


Safari tým se vydává i s vycvičenou mouchou Tse-Tse na odchyt slona

Moucha právě uspala slona, který může být bezpečně oočkován

Zřejmě veterinární konsilium

Během tábora budou jednotlivé týmy za pomoci profesionálního týmu safaristentů poznávat život živoce žijících živočichů a další různé aspekty života v safari.
Nejdříve tedy představení jednotlivých týmů.

MĚKKONÝ
20 NEJMRŠTNĚJŠÍCH KOBER
KŘOVÁCI
Bába, Jana, Luďa, Mrk
Véna, Svatka, Petr Č., Kamila, Radek, Jana Ch., Lída, Ursula, Bára, Petr, Laura, Zdena, Iveta, Pavel a Láďa
Sup, Renča, Pipítko, Géza, Wiktor
Tomáš Pr., Eva, Jan S., Dana, Tomáš N., Jan R., Jindřiška, Adéla, Petra Š., David, Jája, Markéta, Jára, Veronika B. a Tomáš Po.
Bára, Lucka, Káča, Ovečka a Olga
Honza, Jana F., Petr S., Petra B., Richard, Veronika Z., Marie, Slávek, Jana K., Popelka, Eliška, Žaneta, Luboš, Tereza a Michal

Během dopoledne se všelijak doformovávají týmy a také je potřeba navrhnout a vystříhat jednotlivá zvířátka a symboly na bodovací plán safari.
odpoledne MRAVKOLVI


a děláme si každý svou mravkolví jámu, jamku, dírku, no rulička se tam vejít musí

a copak to tvoří Jana, že by taky lapací jámu?

No, Kamčo? Tobě taky nestačil oběd?

obvzlášť odpudivý mravkolev Olga

Luboš a Ríša v celku nezáviděníhodné roli hmyzu

Kohopak to Tomáš veze vstříc pasti?

Tato etapa se odehrává ve smrkové monokultuře za rybníkem, která se stane naším útočištěm během mnoha našich dalších radovánek a jejíž neoddiskutovatelnou herní využitelnost podtrhuje ještě tréninková přístupová cesta vedoucí přes statisíce kořenů, malý mostek z kulatiny, ale bez zábradlí, a nevelké převýšení.
Jako první úkol čeká účastníky poznávacích safari tymů vyhloubení mravkolví jamky. Velikost jamky musí dosahovat velikosti předem definovaného „kusu stébla“, což při použití správného měřítka nabízí úžasnou možnost použít jako etalon ruličku od toaletního papíru.
V druhé části hry si všichni zkusí pocity, které zažívá hmyz lezoucí okolo mravkolvích pastí. Vždy čtyři zvířoucí ze zbylých týmů hrají mravkolvy a umístěni ve svých jámách se poslepu snaží zasáhnout okolo nich postupně procházející hmyzy kusem stébla.
večer diskotéka


Jo, kdepak Laura, to je tanečnice

některé tance zaměstnají spoustu lidí 🙂

tancovat se dá všude

 

pátek 18.7.:
dopoledne TROFICKÁ PYRAMIDA


bakterie ještě plné energie, před zalehnutím do prvního patra trofické pyramidy

rostlinám (druhému patru) se nějak do pyramidky nechce

Tutanchámon by byl smutný, kdyby viděl, jak hezké děláme pyramidy

V rámci čtyř pater pyramidy (bakterií, rostlin, bíložravců a masožravců) se odehrávají souboje na život a na smrt, stejně jako to můžeme vidět v přirodopisných dokumentech od BBC. Potravu získá jen ten silnější, což v praxi necháváme rozhodnout hodem kostkou.
odpoledne HOUSENKY


housenka měkká (Cervus miekus L.)

housenka kobří (Cervus kobrus L.)

housenka křováková (Cervus krovakus L.)

housenkový článek Ríša si bere svůj díl potravy

pěkně obvinout vlákénkem a zakokonit

housenka Měkkoných se vrací z vycházky

Jak se cítí taková housenka nejlépe zjistíme, když se do housenky, potažmo zástupu, postavíme a když všem „článkům“ mimo „hlavy“ zavážeme oči, aby to bylo jako doopravdy.
Nejdříve zkusíme, jak taková housenka jí potravu. Simulaci provedeme pomocí Luckou vytvořeného červíka, ze kterého si za navigačních výkřiků malinko nervózní „hlavy“ každý „článek“ vyjme svůj díl potravy, konkrétně skleněnou kuličku.
Kuklení je natolik důležitý mezník v životě každé housenky, že nenapodobit to poslepu obvíjeným vláknem by bylo entomologickým faux pas.
A na konci, jako pestrá housenka oživuje chladně kovovou strohost rybářského háčku, oživíme tuto etapu poznávání housenkovým během kolem chatičky. A ty šátky si sundáme, ať si ty barvy taky užijem.
večer Kobry dohousenkovávají.

 

sobota 19.7.:
dopoledne OPICE


některé opice jedí banány a některé jezdí jako vedoucí na tábory

přes území zamořené nákazou se lze dostat skákáním po levé noze (přes pravou se vir dostává do těla)

Lída s Petrem při práci na kleci

kobří klec na opice

Na co jde taková opice nalákat? Že by na cigaretu?

a opice už chycená a zavřená do klece

Oblíbený lesík za rybníkem je opravdu báječná lokalita, takže opět v něm. V safari jsou nemocné opice a získat lék lze pouze pomocí opic žijících za zónou nákazy. Protože nákaza je přenosná i na člověka, ale naštěstí se přenáší jen kontaktem pravé nohy se zemí, je nasnadě překonat nebezpečné území skákáním po levé noze.
Vyrobit klece na chycené opice je snadný úkol, jenž nezabere víc jak 90 minut.
A pak už stačí jen danou opici na něco nalákat do klece a příjít na to, že k jejímu uspání stačí využít jejího opičení.
odpoledne
Je vedro, tudíž se jdeme smáčet do vody, ale ještě před večeří je trochu času na výrobu sloních klů z moduritu a modelitu.
večer RACI, BLECHY
Po večeři se vydáváme po stopách raččí činnosti (nastříhaný papír) na stanoviště raků, kde si užijem s nůžkami a papírem při střihací štafetě.
A poslední zastávka u ochočené blechy, jež přivázána na vodítku, vesele prolézá pod svršky skrzevá celé safari týmy.

 

neděle 20.7.:
dopoledne ZVÍŘIÁDA


zvířátka zapalují zvířiádový oheň, vidíme žirafu, slona, hada a klokana

vysmátý klokan již předal oheň opici

u hrochů je nejdůležitější, jak moc dokážou otevřít tlamu

ještěrčí závody

u pokladny do zoo se klidně může stát, že se vám rozsypou mince

když jste ropucha a zamilujete se do skokana, není od věci se pokusit zbavit těch bradavic

Zvířiáda, což je specifický druh olympiády, začíná klasicky zapálením ohně. Letos oheň zapalují křeček, slon, had, klokan, žirafa a opice.
Hroší soutěž spočívá ve změření průměrného otevření tlamy v jednotlivých týmech. Ropuchy by chtěly zkrásnět, aby se líbili skokanovi, takže si zkusíme, jaké to je, zbavit se bradavic na obličeji. Když na vás vyskočí z hangáru lev, je nejlépší schovat se, co nejrychleji, ve stanu. Už jste sbírali rozsypané mince u pokladny v zoo? Jestli ne, nebojte, s námi to zažijete. Ještěrky sice skoro leží na zemi, ale i ony se zapotí, když se chtějí pohybovat kupředu rychle.
odpoledne LANOVKA


když se na vás z hangáru vyřítí lev, je lepší utéct do své chatičky

Kampak to Véna jede tak zakšírovanej?

A kam to tahají Svatku?

no, to mi nepovídejte, že sjela tu lanovku

Jéžiši, Tomáš taky?

A Jana taky!

Hlavně díky Aleně a Pavlovi Pivákovým z firmy SURVIVE BUNGEE JUMPING jsme měli jedinečnou příležitost „zafetovat“ si trocha adrenalinu. Lanovka, po které jsme se vozili, vedla přes již několikrát zmiňovaný rybník a měřila bratru 60 metrů. Přistávalo se povětšinou do vody a zážitek to byl opravdu zvířecí.
večer Večer ještě dojíždíme na lanovce, aby se svezli všichni, kdo o to stáli, což byla naprostá většina.


i Honza se sjel

Péťa už je celej natěšenej

Žanetě se to evidentně také líbilo

 

pondělí 21.7.


i třídění odpadků se může stát předmětem zábavné hry

tuleň musí umět pracovat s míčem v jakékoli poloze

Véna sice musí hopsat s rozhopsávačem, ale zase ho to o to víc baví

Jára Kozlíček

Iveta a její příprava na vrh

a Davidova koule už plachtí vzduchem

V podstatě celý den pokračuje zvířiáda. Disciplíny se různě zařazují během dne a nemá tudíž valnou cenu rozdělovat tento olympijský den na dopoledne a odpoledne. Zkoušíme na rychlost třídit odpadky. Dáváme dohromady poničený plakát (pucle). Jsou zařazeny i soutěže zaměřené na hlavu, například tuleni, v rámci nichž je potřeba dostrkat hlavou nafukovací míč za cílovou čáru. Člověku, co pracuje se zvířaty, by nemělo dělat příliš velké problémy překousnout žížalu. I skákání na trampolíně může být zvířiádová disciplína. Nebo ruské kuželky.
Odpoledne se všichni postupně chodí svést safari autem v terénu, což je spojeno se střelbou na škůdce malorážovým revolverem.


Co to tady máme? Fuj! Vypadá to jako žížaly.

Fuj“ Ony to jsou žížaly! Honzo ty čuně.

Lído, i ty?!

Olga se pokouší nacpat Petra do safariauta

Svatka, Jana a Slávek už se vezou vstříc zvířatům

safari pohodička

večer
Po večeři ještě chvilku jezdíme safari vozem a vyhlašujeme výsledky dosažené v disciplínách. A večer pak vcelku neplánovaně přerůstá v příjemnou diskotéku pod širým nebem.

 

úterý 22.7. VÝLET


v tuto chvíli se například Eva schovává za pavilonem 🙂

ale přišla tím i o roztomilého outloně

ne každý má odvahu sednout si na krokodýla

Vyrážíme v jedenáct hodin jedním autobusem s řidičem, co se zprvu trochu podivoval, jak se tam vlezem, ale to ještě nezažil naše logisticky vymakané výstupy a nástupy pod pět minut. V Jihlavě je malý rozchod a pak obýdek ve stínu Prioru na náměstí. Přesun do jihlavské ZOO je okořeněn malým skopcem, kde řidiči vozíků již nemohou být ženy ani slabí muži.


dostat se k některým zvířátkům někdy stojí trochu potu

ale stojí to za ten úsměv

a za to pohlazení

jako by té lanovky nebylo dost

vláček je oblíbená atrakce

restaurace v Kostelci, mňamka

V ZOO nám místní safaristenti ukazují korálovku (had) a outloně (opička), pak už si každý prohlíží zvířátka dle libosti. Nedávno zprovozněný model africké vesnice je takovým lákadlem, že odvoláváme návštěvu jihlavských katakomb a až do zavíračky obdivujem zvířátka. Večeře, kterou jsme si chtěli užít v prostoru letního kina, je drasticky přerušena příchozí průtrží a kazí nám i zámýšlenou návštěvu hospodské zahrádky. Operativně to řešíme návštěvou v milé restauraci v Kostelci, kde nám poskytují celý salonek a něco k zakousnutí a napití.


ano, tam nahoru půjdem

a nahoře budem poslouchat …..

….. paní kastelánku

Po deváté hodině dorážíme na Roštejn. Hrad, ve kterém nás čeká noční prohlídka, plná kostýmů, příběhů úsměvných i hrůzostrašných, postav smyšlených i skutečných a hlavně nadšených lidí, díky kterým jsme si to mohli nádherně užít (a oni taky 🙂


vyslechneme si i příběh Bílé paní

tochu si zatancujem

a nebudem se bat ani ježibaby

Prohlídka končí průlezem dírou ve stěně, neb kdo tou dírou proleze, bude mít štěstí. Budem ho mít všichni. Z hradu odjíždíme tak nějak před tou první hodinou ranní. A tak rychlé uložení do nor, pelechů a hnízd po příjezdu do tábora jste ještě neviděli.


nakouknem do hradní kaple

prolezem malou dírou ve zdi, to prý nosí štěstí

no a pak se bohužel budem muset vydat zpět domů

 

středa 23.7.
dopoledne
Dopoledne se nám povedlo posunout snidani na neurčito, takže celé dopoledne se vypotřebovalo na vstávání. Po té noci to ale docela bodlo.
odpoledne ŽIRAFY, SOBI a INSEMINACE HADA


uměle oplodnit hadí samici může být u jedovatého hada i nebezpečné

ono trefit se do kloaky není zdaleka tak jednoduché

jeden nikdy neví, kdy se mu hodí umět podojit sobí samici

Takže trénujem, trénujem!

je příjemné být občas žirafa a natrhat si ve výšce nějaké to dobré listí

Verča se šklebí, jak kdyby jí to nechutnalo

Umělé oplodnění vzácného hada probíhá vzhledem k jeho jedovatosti raději z výšky. Proč má žirafa dlouhý krk, zjistíte lehce, když se snažíte odkousat, co nejvíce listí za co nejkratšší čas. A protože se v safari narodilo malé sobí mládě, je vhodné si zkusit podojit sobí samici, kdyby se jí přestalo chtít kojit. večer
diskotéka spojená s ukázkami vlastních programů


Jedu si to v bleděmodrým trabantu, cigaretu přilepenou na pantu, jaká by to byla asi paráda, kdyby se mi přilepila na záda, …………

a na scénu za zvuků řízné hudby přicházejí mažoretky

to vypadá na trochu klasické španělské kytary

trocha sopránu, ale berem i alty, berem cokoli

i moderní tanec má na naší scéně své místo

variace na skupinové tanečky

 

čtvrtek 24.7.
dopoledne
Trocha proutí, hlíny, pastelek a barviček.


s lupou by to asi bylo v případě Kamči lepší, ale i tak je to příjemné odreagování

dokonce i kluci si rádi navléknou nějaký ten šperk

navlékání korálků s asistencí není neobvyklé

odpoledne PAPOUŠCI
Ráno konečně dorazili objednaní papoušci z Columbie, takže můžeme zařadit zajímavý test. Naučili jsme asi sedm papoušků napodobovat hlasy vedoucích, a proto můžeme zkusit, jak snadno je týmy poznají.
večer MRAVENCI
Mravenci jsou velice sociální a komunikativní hmyz. Takže se vydáváme na pokec do našeho oblíbeného lesa za rybníkem. Samotný mravenec nic moc nezvládne, ale když už jsou dva to si pak mohou lehce rozdělit práci. Jeden mravenec sbírá potravu – kusy jablíčka a druhý může vzít materiál na stavbu hnízda – špejli. A protože těžko potkáte mravence s rukama, tak brát pěkně do zubů. A takto upracovaní mravenci jistě ocení kostku cukru, kterou si sami najdou a přinesou do mraveniště. A taky by nesmí zapomínat na predátory, kteří si, pokud jsou alespoň dva a mravenci nestihnou zavolat kamarády, moc rádi na takových mravencích smslnou.


též můžeme uplést třeba mističku pro maminku

připraveno pro mravence: jídlo a stavební materiál, vše, co takový mravenec potřebuje

jeden mravenec bere jídlo, druhý materiál na stavbu mraveniště

pak už jen stačí se domluvit, kam to vlastně ponesou, a můžou vyrazit

někdy se dá jít vcelku piánko

ale někdy to vypadá trochu urputně

 

pátek 25.7.
dopoledne
Možná někdo úplně přesně neví, co to vlastně BOCCIA (číst „boča“ nebo jak kdo chce) je. Na vysvětlování tu ovšem máme specialistu na koule vzatého – olympionika Honzu Danihelku. A v jídelně je navíc vcelku ucházející povrch.


nejen v jedli hrajou bocciu

příchod kosmonauta s lunárním vozítkem trochu vybočuje ze safari, ale proč to nevyužít

kosmonaut musí být schopen zvládnout i malé operace, například opravu poškozené sítnice

operace se začíná dařit, pacient už začíná vidět barevně

místo, ze kterého je potřeba kosmickým manipulátorem „vylovit“ součástky k dalekohledu

Anča už vytahuje svou součástku potřebnou ke stavbě dalekohledu

odpoledne LUNOCHOD
Lunochod? Není náhodou lunochod měsíční vozítko? ANO, je, ale je to v programu, tak se to hrát bude, a hotovo. A protože kosmonauti si musí umět poradit v jekékoli situaci. Zkusíme si takovou malou cvičnou operaci sítnice. Kosmickým manipulátorem si snadno sebereme potřebné součástky na stavbu dalekohledu, po jehož sestrojení se nám na vyléčenou sítnici mohou vykreslit obrazy jednotlivých zvířecích souhvězdí. Podle obrazů v rychlosti sestavíme, pomocí kuliček, jednotlivá souhvězdí a tedy celý vesmír. Ve speciální kosmické přilbě a se zásobou kapalného vzduchu, bohužel v porušené nádrži, takže vydrží jen omezenou dobu, se pokusíme odebrat nějaké zajímavé vzorky z jednotlivých hvězd. Samozřejmě za pomoci řídících center na Zemi.


tady už vidíme dalekohledovou vesmírnou stanici

zde už kosmonaut Pavel vyráží do otevřeného kosmického prostoru, v ruce drží svou zásobu s kapalným vzduchem (škoda, že byly všechny poškozené)

navigace kosmonautů je někdy složitá

večer
Úspěchy, které jsme dosáhli ve vesmíru, je víc než vhodné oslavit u slavnostního ohně, který pořádá Národní Agentura pro Souhvězdí a Astronautiku. Buřty zdarma. Oheň už skoro dohořívá, když se na druhém břehu rybníka objevuje světélkující „UFON“ zvoucí na jedno místo. Tím místem je speciálně upravený stan, ve kterém zažijete pocit jako v otevřeném kosmickém prostoru. Obklopeni miliónem hvězd a galaxií se ani nezmůžete na slovo.


a další a další kosmonauti se vydávají na nebezpečnou cestu do otevřeného prostoru

vecer ještě navozíme nějaké dřevo k táboráku a můžem oslavit úspešný den s NASA

pokud ovšem nedorazí taková podivná návštěva

 

sobota 26.7.
dopoledne
Ráno je poznamenáno velkou omluvou, neboť při přípravě včerejšího dne došlo k malému překlepu, nemělo jít o lUnochoda ale o lEnochoda, zvíře žijící ve větvích hlavou dolů.
odpoledne
Opdoledne přijímáme pozvání do kmene domorodých obyvatel, žijících v prostoru našeho safari parku, na jejich slavnost uctívání bohů. To ovšem znamená, že si všechny týmy musí taktéž připravit něco k uctění místních bohů. Třeba se to vyplatí.
Křováci si tedy připavují dramatické pojednání o narozeninách slona Bimbase.


slon Bimbo v této hře dostává nádherné kalhoty a prání k narozeninám, které Luboš opravdu měl

ježek

jedna z mála chvil, kdy Tereza nemluvila – když hrála rybu

Honza se nám nějak vytáhl

Měkkoný dramatizují hru o králíčkovi, co chtěl být králem.


ve hře o králíkovi jsme mohli potkat například prasátko

než ho zabil řezník 🙁

lenochod je sice možná liný, ale zahrát si přišel

králík se setkal i s králi zvířat, se lvy

Dvacet nejmrštnějších kober pak hraje pojednání o božských problémech správce objektu tábora.


hra o našem táboře, správce právě žádá bohy o pomoc

jenže mezitím mu někdo umístí stolici do radiátoru

někdo další mu zapálí chatičky

a zbudou mu jen oči pro pláč

Přesně na konci poslední úlitby bohům se z nebes snáší božský posel a na důkaz přijmutí věnovaných dramatičen shazuje z oblaků i figurky zvířátek pro své přívržence.


ale nakonec domorodí bozi sesílají posla z nebes

na večerní představení divadelního sdružení PoSkoč přišlo spousta lidí

hráli Bříška 🙂

večer
Večer je naplánována návštěva divadla v jídelně, D.S.POSKOČ tam uvádí divadelní hru O panu Bříškovi a panu Bříškovi.

 

neděle 27.7.
dopoledne ZOOPALEONTOLOGIE a HOVNIVÁLOVÉ
V našem safari parku se dají nalézt i historicky cenné nálezy, které se ovšem musí i malinko luštit. Hovnivál? Není to náhodou takový ten brouk, co si dělá tu „speciální“ kuličku? Přesně tak, takže úkol před obědem je jasný, vytvořit z čehokoli (není nutné držet se originálního materiálu) co největší kouli.


hovniválovská koule Křováků

hovniválovská koule Kober, vítězů soutěže

první včela jaro nedělá, nebo jak to je

odpoledne KOSATKY
Další odpoledne, jež se dá strávit nejlépe u vody. A když už jsme u vody, zkusíme si záchranu ohrožených kosatek.
večer VČELY
Být pracovitá včelička znamená například do úlu přenést sosáčkem dané množství nektaru. Kolem desáté hodiny už je tma, co teď? Že by ohňostroj!


ale druhá včela už dělá soutěž, nebo něco takovýho

s třetí včelou už jde o soutěž naprosto zřetelně

každej prostě sosá, co to dá

 

pondělí 28.7.
dopoledne
Odjezd se nám už kvapně blíží a to znamená, že je potřeba začít balit věci a připravit se na to.


přes den se připravili například diplomy

spousty plyšových zvířátek

takže zvířátka dostala zvířátka

odpoledne
Na večer se chystá safari slavnost a každý by si měl připravit nějaký malý příspěvek na obveselení či pobavení ostatních.

večerSAFARI SLAVNOST
Koná se v jídelně, ve které visí tisíce a tisíce plyšových zvířátek, konkrétně pro každého jedno. Vyhlašuje se nejlepší safaritým. Tancuje se. Zpívá se. Hraje se. Baví se. Loučí se. A ani se moc nepláče.


byly čteny závěrečné řeči

ale hlavně se tancovalo, natěsno

nakolenou

vnáručí

nazemi

napořád

 

úterý 29.7.
Odjezd z Meziříčka do Prahy a domů.